Recenzia: Nový album I’m With You bez iskry?

Red Hot Chili Peppers pro změnu s I´m With You pokračují ve vyprázdněných stadionových klišé a uhráli to doma to jen nula nula s týmem, který už má jistý sestup.

Profíci bez jiskry

Přeměnu Red Hot Chili Peppers ve stadionové hvězdy a miláčky davů dokončilo úspěšné album Californication z roku 1999, které chytře kombinovalo funkovou energii skvělé rytmické sekce a vzdušné melodie kytaristy Johna Fruscianteho.

Na pět let starém dvojalbu Stadium Arcadium už Red Hoti jako kdyby jeli na setrvačník a novinka I´m With You bohužel potvrzuje, že kapela naplno prožívá krizi středního věku. Navíc přišla další změna na prokleté pozici kytaristy – Frusciante kapelu opustil a jeho místo zaplnil o generaci mladší talent Josh Klinghoffer (hrál s Warpaint, ale třeba i s PJ Harvey nebo Beckem).

Desku provázela obří kampaň nahrávací společnosti, která chtěla z vydání desátého studiového alba svých velkých koňů udělat „událost“ jako za starých časů. O rádoby guerilla street-artovou propagaci se postaral Mr. Brainwash („proslavený“ Banksyho dokumentem Exit Through The Gift Shop), deska měla premiéru v kinech a obal vytvořil britský výtvarník Damien Hirst, jehož jméno média málokdy zapomenou doplnit přívlastkem kontroverzní.

Jenže na fotografii mouchy na lékové kapsli není nic provokativního ani objevného; je to jen obrázek, který emanuje svoji vlastní prázdnotu. Což dobře odráží, jak deska I´m With You nakonec zní.

Úvodní Monarchy of Roses ještě balancuje mezi chaotickými pasážemi a refrénem s disco beatem a basovou linkou, ale v následné Factory of Faith už kapela zamíří do bezpečných vod funk-rocku a zní přesně tak, jak od ní všichni očekávají. Skladeb jako Look Around natočili možná desítky, Brendan’s Death Song zavání baladou, kterou nechtěla ani kapela, ani producent Rick Rubin. A pilotní singl The Adventures of Rain Dance Maggie zaujme snad jen použitím cowbells (kravských zvonců).

Jak moc kapele chybí Frusciante, se ukáže ve skladbách jako Did I Let You Go nebo Police Station, které by nejspíš zachránil aspoň zajímavým sólem. Jeho nástupce se do ničeho většího nepouští; dobrovolně vyklízí pozici profesorsky hrajícímu basistovi Fleovi a frontmanovi Kiedisovi, který srší věty jako „she was the cutest thing that I ever did see/a drink in her hand and I don’t mean tea“.

Poslední album bez Fruscianteho – One Hot Minute z roku 1995 – zachytilo kapelu v drogovém deliriu a prosakující paranoia „polidštila“ i celkem průměrný materiál. Tentokrát je všechno naopak. Red Hoti vždycky byli kapelou pro dolní půlku těla, teď ovšem sofistikovanou milostnou předehrou zakrývají, že by potřebovali viagru. Na I´m With You zůstali z funkových divočáků jen profíci, kteří se sešli ve studiu, aby podle business plánu dokončili projekt.

V současném chaosu populární hudby je nostalgie po rockových dinosaurech nejvýnosnější komoditou a Red Hot Chili Peppers tomu jdou na nové desce naproti. Nejsou ani dobří, ani špatní; jen dokonale průměrní, přesně jak po nich trh žádá. Jednoduše hrají na nula nula.

Zdroj: http://aktualne.centrum.cz/kultura/hudba/clanek.phtml?id=713472